Podzimní cílová rovinka se pomalu uzavírá, ale ještě před jejím koncem jsme doma přivítali Pragu Vysočany. Číst více...

Hosté byli jasným favoritem, ale naše práce je tangenciála blížící se nekonečnu, a proto jsme věřili v dobré utkání. V prvním poločase jsme byli jak Jekyll a Hyde, pět minut hrajeme top fotbal, pět minut vůbec nic, samozřejmě, že v těch nicotných pěti minutách nás soupeř trestal, ale těch topových pět minut, jsme našeho protivníka dokonce převyšovaly a takhle se vývoj celé první poloviny opakoval. A to se dostáváme k jádru pudla, jsou víceméně dva hlavní faktory, kde nás ostatní týmy přehrávají. První je koncentrace v nasazení, to je přesně ten problém, jak píšu výše, jelikož jsme schopni hrát pět, ale i deset minut v naprostém stropu, abychom pak na pár minut spadli do temna. Druhý důvod proč jsme pozadu oproti jiným družstvům je zpracování balonu, jednoduchá věc, ale zároveň tak složitá, jestliže si zpracujeme balon tak, že nám od nohy odskočí pět metrů, je logické, že pak máme na všechno ostatní méně času. Na každé z těchto věcí jde zapracovat a proto jsme optimisté, i kvůli začátku druhého poločasu. Upřímně lepší pasáž, za dobu co trénuji kluky, jsem neviděl. Těch dvacet šest minut mělo úplně všechno a nejvíc krásné bylo právě to, že jsme je hráli naprosto konzistentně. Taky mě strašně těší, že se v naší hře objevují krásné fotbalové věci, myšlenky za které by se nemusel stydět kdejaký dorostenec, ba dokonce i muž a o to víc jsem za to rád, jelikož vidím, že když hráč nehraje fotbal od šesti let, tak se sním dá i tak pracovat. Jasně potom už jsme odešli fyzicky a to je náš třetí bod kde pokulháváme, ale to víme. Pro někoho se může zdát naše prohra 4:12 jako směšná, ale to bude tvrdit člověk co tam nebyl. Všichni co jsme to viděli se shodneme, že jistě, soupeř byl lepší a fotbalově vyspělejší, ale naše hra se zase víc a víc blíží k tomu abychom byli zdatnými soupeři pro kohokoliv.

4:12